GUS

16. března 2017 v 18:05 | Ziluze |  Hlava v hlavě
abych se cejtila fakt nechutně, z nebes se mi snesly smažený žampiony na který nemam chuť ani náááladu a proto je snim.
...Oukej, tak už jsem je snědla.
Zcela (jak tohle slovo mi jednou zajistilo nádherný závěr večera a krásný ráno) dekadentně /teda myslela jsem si jak úpadkově jsem při tom vypadala s tim voválenym oblečenim, nedrdolem a sedřenejma brejlema a doufala, že tu dekadenci všichni v mym mozku vidí/ jsem si v deset ráno vytáhla lehátko na slunce, demonstrativně otevřela pivo a odpálila.
Spustil se mi můj dreamový flow. A tak sem si tak čuměla do nebe a řikala si "jo, jo...jo" a tim to skončilo.
Nakoukla jsem do Remarquovy hlavy a pak jsem se projela po dráze všeho co nechci.
Aby mě praštil telefonát s tím jak bude vypadat můj zítřejší den.
Nebude. prostě to tak nebude. Dejte mi pokoj. Možná kdybych nesnědla ty žampiony.

Téma týdne je "Den, kdy zmizelo slunce."
Kdyby zmizelo slunce, dozvíme se to za osm minut. Tak dlouho trvá než jeho aktuální paprsek dopadne k nám. Takže osm minut života bez paniky navíc. To by byl den.

Panebože, ted jsem viděla na twitteru profil nějaký holky. Nejspíš milý, chytrý a hezký. A vteřinu jsem měla takovej vztek jak má v popisku, že studuje architektutu a úplně na mě prskalo to, že veří, že její život má smysl. Proč sem jí tu vteřinu tak nenáviděla? Zahořklost je fakt hodně smutná věc.
A vlastně je mi to jedno a krčim rameny. Jo, jsem zahořklá a zakomplexovaná. No a co? aspon sem tam něco reálnýho, lidskýho!, cejtim.

Můžu přiskočit do vaší rakety?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.