Březen 2017

Za týden vstoupím do pozemskýho ráje

27. března 2017 v 16:38 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Vím, já vím.
Za sedm dní.


Radost, otevírám pro tebe náruč!



TŘÍNÁCT

21. března 2017 v 14:36 | Ziluze |  Hlava v hlavě
To sem si fakt vždycky chtěla uvědomit.
Že jsem byla zamilovaná. Tehdy.
Vážně jsem schopna takových citů nebo jsem zamilovaná jen do těch chvil, když si tady plavu v tom nekonečnu?
Je mi milejší si myslet, že jsem normální člověk s touhle citovou schopností. Tak. Takže vyvracím sarkasmus první věty.


GUS

16. března 2017 v 18:05 | Ziluze |  Hlava v hlavě
abych se cejtila fakt nechutně, z nebes se mi snesly smažený žampiony na který nemam chuť ani náááladu a proto je snim.
...Oukej, tak už jsem je snědla.
Zcela (jak tohle slovo mi jednou zajistilo nádherný závěr večera a krásný ráno) dekadentně /teda myslela jsem si jak úpadkově jsem při tom vypadala s tim voválenym oblečenim, nedrdolem a sedřenejma brejlema a doufala, že tu dekadenci všichni v mym mozku vidí/ jsem si v deset ráno vytáhla lehátko na slunce, demonstrativně otevřela pivo a odpálila.
Spustil se mi můj dreamový flow. A tak sem si tak čuměla do nebe a řikala si "jo, jo...jo" a tim to skončilo.
Nakoukla jsem do Remarquovy hlavy a pak jsem se projela po dráze všeho co nechci.
Aby mě praštil telefonát s tím jak bude vypadat můj zítřejší den.
Nebude. prostě to tak nebude. Dejte mi pokoj. Možná kdybych nesnědla ty žampiony.

Téma týdne je "Den, kdy zmizelo slunce."
Kdyby zmizelo slunce, dozvíme se to za osm minut. Tak dlouho trvá než jeho aktuální paprsek dopadne k nám. Takže osm minut života bez paniky navíc. To by byl den.

Panebože, ted jsem viděla na twitteru profil nějaký holky. Nejspíš milý, chytrý a hezký. A vteřinu jsem měla takovej vztek jak má v popisku, že studuje architektutu a úplně na mě prskalo to, že veří, že její život má smysl. Proč sem jí tu vteřinu tak nenáviděla? Zahořklost je fakt hodně smutná věc.
A vlastně je mi to jedno a krčim rameny. Jo, jsem zahořklá a zakomplexovaná. No a co? aspon sem tam něco reálnýho, lidskýho!, cejtim.

Můžu přiskočit do vaší rakety?


Munchkin

15. března 2017 v 12:16 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Nikdy, ale vážně nikdy si nic nepřejte. Ono se to totiž stane. Teda nevim jestli to funguje tak i v pozitivní verzi, to bych to přání pak doporučovala, ale ty vole... Kvůli jedinýmu dnu v roce, možná v životě, jsem si přala čtrnáct strašnejch dní jen aby to bylo bezchybný a na euforickým vrcholu. Sotva se tahle prosba v mý hlavě rozležela, přísahám, že do hodiny se začalo všechno ubírat naprosto šíleným směrem a mam jeden děsivej den za druhym. Až to otřásá mým cynickým nitrem. To přání ruším, ale za ty poslední dny bych si zasloužila lavinu odměn! Džííízis. Až si tohle budu číst za měsíc, dva nebo půl roku, prosim ať si řeknu že mi to bylo hvězdně vynahrazeno!
Jinak co bych tak řekla. Blíží se zkurvený léto, takže moje sranda úlevy si to naplánovaly časově tak skvěle, že zase budu používat mejkap ne jen na ksicht až bude tisíc stupňů a budu oděna letně. LETNĚ. Musí zima tak rychle utíkat a léto bejt nekonečný?
A teď jsem se pobavila nad tím, jak tady vykukuje ten můj strašně barevně veselej zápisek a úplně mě mlátí do čela. Ale stojim si za nim! A ty to víš. Jojo. Ach jojo. Ach. Tak. NO.

When tumtutmtumtum and tumtutmt weed tumtumt car tumtutum and tumtumttum star.


a du.


I'm anxious and my fears are in control now

12. března 2017 v 21:39 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Prapodivnosti tohleto.
Mlžno a pak totální blaho a pak úplný dno, následně popření a šup zase nahoru a lupneme tam extázi a vybuchneme, omdlíme.
Jak já to jen přežiju.
Zejtra bych měla něco říct, takže neřeknu a budu se tupě usmívat a každej bude zase pokračovat v dojmu, že mi neni ještě ani dvacet a jsem vlastně hrozně vystrašená. A přitom mě tlačí neúprosný čas narozeninový, který nenese už tak milé a symbolické číslo. Ale budu mít za sebou ten blahodárný zážitek, kdy se moje kamenné srdce stane oblázkem. Rozpumpovaná krev ho semele.
Mimochodem, jestli chcete výlet do prapodivna, až oprášíte nějaký starý pocity v sobě, podívejte se na Mysterious skin. Ale vážně si musíte na tu náladu počkat.

a fakt na hovno přelejzat plot do divnozahrady a tahat bestii zpátky. S divnobytostí.

I still want your cigarette

6. března 2017 v 12:44 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Jsem se nemýlila.
Naprosto perfektní.
Pluju si na vlně blaha, protože Easy. Kristepane!!! Bych si z toho koupila růžovou mikinu s kapucou, jak rozmile se z toho cejtim. Nebo bych se válela v cukrový vatě a vyfukovala dým a hrozně se smála. A zapila to malinovkou. Hrozně sladkou.
Neskutečně krásný. A z nebe by padaly bonbony. Jo.
Nevim proč si každej myslí, že jsem nešťastná a pod pokličkou temnoty. Vždyt já se raduju každej den a mam chuť jít tančit mezi víly do lesa, nebo kde to žijou(ale musej mít na hlavě věnec z šeřiku). Já fakt nemůžu za to, že nejsou hodni toho, abych to štěstí sdílela nebo aby ho chápali. Pffffff.
Včera jsem stála ve tmě, oděna do ultra starýho županu, kterej mě doprovázel na všech těch cetách a bylo mi tak jako vždycky před tím. A taky jsem doufala, že se vytvoří nějaká podobná emoční schránka jako před jedenácti lety.
Asi se stává.



what if i would love you till the end?

1. března 2017 v 18:40 | Ziluze |  Hlava v hlavě
DOPRDELEDOPRDELEDOPRDELE
WHAT THE FUCKIN FUCK???!!!!!!!!!

NAJEDNOU SE DĚJE VŠECHNO. NEBO NIC, ALE MNĚ TO PŘIJDE JAKO VŠECHNO.
Dnešek už je vrchol a já se jen nervozně směju. A to si sem plánuju několik dní napsat pohodovej článek s hromadou hudby abych věděla jak dny utíkaj (33 do hajzlu) a pak ráno člověka probudí řinčení mobilu a od tý doby fakt nevim. TY VOLE. COŽE?!!

a potkala jsem před tejdnem Romana. To jen abych věděla do jakýho období tohle zařadit.Hm, tohle.

veškerý moudra mi vyletěly z hlavy a nezajímaj mě, protože pátek je pozejtří a duben je za měsíc. No a...jo. No.Čau. Jdu si otevřít pivo.
Jo a lidi, nechoďte mi sem. Nechte mi MŮJ prostor na tomhle světe. Díky.

Pani, já Vás mam ráda.

a jasný znamení, že přichází jaro. je chci.


miluju jak ta písnička začne hned.