Červená za předním sklem

3. února 2017 v 17:43 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Započínám experiment. Beru tabletu za tabletou a hledám nějaký dimenziální úlev/ty a nebo průlom emocí. Jakože pilulka na pilulku. Včera mi to zase došlo. Na hodinu jsem byla v tomhle světě. Bylo to fakt otravný a nevěděla jsem co s tim ztracením dělat. Protože tady chodit fakt neumim. Ale zase je někdy otravný, když se chcete spojit se svojí schránkou a podívat se na zoubek tomu blyštícímu se sněhu. Nejde to, zase odletím sotva si uvědomím že svět je.
NESNÁŠÍM NESNÁŠÍM NESNÁŠÍM tenhle stav všeho. Nalhávam tak dlouho sama sobě, že vlastně to dno je to co chci, ale jo narovinu ted řikám, že jsem kurva nasraná z toho co je mým životem a jak úplně v pohodě si NEKRÁČÍM dál. a když se ted rozhlídnu po svym okolí, fakt mě zasáhne nešťastná emoce. Ne plná, protože jsem plytkost sama, ale je to tam.
Jdu zkusit přihodit další pilulku. Ale těžko budu nenápadná, když je to všude. Všechno je všude a já jsem ten prach co se tváří mírumilovně, ale nejradši by se vzedmul v kurva velkej uragán a nechal by se unést na druhej konec planety, kde by se rozletěl. Kurvadrát.
Je mi horko, ale nemám se kde převlíknout.
ŠEREDNO.
Divný jsou ty starý léta, který kdysi byly a já tam podle mě nebyla. Ale je tam matná šmouha mě.
Dám si další dávku a spálím to cigaretou. Kéžby byla dozelena. Ale když se odporoučíte z města na buranov, prostě nevíte nic. Stanu se tedy bylinkářem v rozpadlém světě s těma lidma za zadkem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.