Únor 2017

V luftu s růžovou mikinou aaaaa

16. února 2017 v 13:10 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Pohoda v zádech, který mě bolí.
44...!!!!

Uvidím Dee.


do prdele!!!!!
IS HE EVEN REAL?

Horko pod prsy

12. února 2017 v 21:06 | Ziluze |  Hlava v hlavě
I'm looking for something new
I don´t know what i'm looking for...

Tak málo povídání pro sebe tady mám, ale nemůžu se tim plně zabejvat. S tim vedle sebe. Nemůžu dejchat, potřebuju nasát kyslík. Někdy mám pocit, že jestli se dodechnu, okamžitě zemřu. Což by nebyl problém, kdybych po sobě nejdřív nechtěla zahladit stopy. Můj spirit by se tady určitě zaseknul a zděšeně přihlížel tomu, jak se někdo probírá tím málem co po mně zůstal, ale ukázal by jim mě. Taky pro jednou. Perfektní utrpení po smrti.
Mým cílem je: Nikdy nebydlet v baráku co vypadá jako vězení a nebo je vězením.
Děs.
Díky tomu, že mám pro každou pseudoemoci stejnej výraz, nemam ještě vrásky. Jen pod očima se mi najednou vyvrhly dvě rýhy. Fuj. Asi moc čumim dolu, měla bych změnit úhel. Třeba směrem nahoru a vypne se to.
Ty kouříš kafe a já piju cigára.


47

Červená za předním sklem

3. února 2017 v 17:43 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Započínám experiment. Beru tabletu za tabletou a hledám nějaký dimenziální úlev/ty a nebo průlom emocí. Jakože pilulka na pilulku. Včera mi to zase došlo. Na hodinu jsem byla v tomhle světě. Bylo to fakt otravný a nevěděla jsem co s tim ztracením dělat. Protože tady chodit fakt neumim. Ale zase je někdy otravný, když se chcete spojit se svojí schránkou a podívat se na zoubek tomu blyštícímu se sněhu. Nejde to, zase odletím sotva si uvědomím že svět je.
NESNÁŠÍM NESNÁŠÍM NESNÁŠÍM tenhle stav všeho. Nalhávam tak dlouho sama sobě, že vlastně to dno je to co chci, ale jo narovinu ted řikám, že jsem kurva nasraná z toho co je mým životem a jak úplně v pohodě si NEKRÁČÍM dál. a když se ted rozhlídnu po svym okolí, fakt mě zasáhne nešťastná emoce. Ne plná, protože jsem plytkost sama, ale je to tam.
Jdu zkusit přihodit další pilulku. Ale těžko budu nenápadná, když je to všude. Všechno je všude a já jsem ten prach co se tváří mírumilovně, ale nejradši by se vzedmul v kurva velkej uragán a nechal by se unést na druhej konec planety, kde by se rozletěl. Kurvadrát.
Je mi horko, ale nemám se kde převlíknout.
ŠEREDNO.
Divný jsou ty starý léta, který kdysi byly a já tam podle mě nebyla. Ale je tam matná šmouha mě.
Dám si další dávku a spálím to cigaretou. Kéžby byla dozelena. Ale když se odporoučíte z města na buranov, prostě nevíte nic. Stanu se tedy bylinkářem v rozpadlém světě s těma lidma za zadkem.