au

6. října 2016 v 14:21 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Nenávidim jak jsem utlumená. nenávidim jak vim, že jsem v depresi ale cosi mě od ní drží. Jak strašně bych chtěla bejt ve smutku. Docela bolestivé zranění mě přinutilo na dvacet vteřin vyloudit slzy. dvacet vteřin nějaký reálný reakce a pak zase nic. Tak ty vole. Pak se divme, že nemám žádnou chuť v předstírání že něco má smysl, když se z ničeho ani necejtim nasraná. Prostě jen jsem.
Zbytečnost článku velice velká. Ale napsala sem dopis.
A včera jsem sledovala Dopisy Olze.
Kdybych sem dala to co zrovna poslouchám a zabrousil by sem někdo kdo mě zná v reálu, hned by věděl že jsem to já. Takže to dělat nebudu a budu si pobrukovat něco na U a V.
takže zítra do kina nejdu? co si zase vymyslim?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.