Říjen 2016

Připraví mi snídani

31. října 2016 v 10:56 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Nemam slov :D jak můžu mít ráda takový debily :D
DM upgrade :D nejlepší ty vole :D

Happy Halloween :DDDDDDDDDD

jo.

Masked Stranger

28. října 2016 v 15:14 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Moje ultraHalloweenská nálada se veze se mnou na Staromák.

Tohle bylo první co mě s Brianem seznámilo. Ach to jsem byla ještě malý květ.

Evergreen

21. října 2016 v 23:07 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Přesně tenhle feeling. Víme, víme.
Za týden čtyři roky od...a už je to rok od tohotamtoho.

Poslední tři tejdny skoro pořád jen "spim". A když nespim, tak mi vypadávaj slova, nebo dělam podivnosti který zarazí i mě samotnou. Tak ahuj.

Memory keeper

18. října 2016 v 20:04 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Zní to divně, když řeknu, že bych si moc přála aby mi někdo druhej ublížil? Abych to nebyla jenom já? Abych tu vinu mohla konečně pojmenovat jinak než JÁ ?
Ježiš, zase zním jak sebelitující se hovado. Vlastně jsem sebelitující se cosi. Proč? Ale konečně dneska něco cejtim a ne jen vztek, že nemůžu mít ani vztek. A s touto větou to zase vyprchalo a jsem celá numbová.
Mam nateklej prst, tvář už splaskla.

moje milovaná
edit: 23:45- dočteno v slzách, jakože blur vision po celou dobu. v prdeli. v prdeli. Memory keeper debilní, kurvadrát. Toll.

BALD HLAVA

17. října 2016 v 21:37 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Jak by vypadal můj pes, kdyby se změnil v člověka? A olizoval by mě? kousal? Bolelo by to lidskym zubem víc? Koukal by na mě abych ho doprovodila ven? Vypadal by asi nějak jako Queen B.?
Můj pes je unikát. Snad se v člověka nezmění, i kdyby vypadal jako černovlasá princezna. Už bych mu nemohla řikat pravdu.


ale požádala bych ho o ruku

jolala dadada

9. října 2016 v 18:23 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Hrozně mě baví mozek. Nemáte někdo doma strašně děsivě skvělou knihu o mozku?
Můj přesun je za dveřma. Nebaví mě to a chci se ztratit ve Zlatý uličce. Prej se tam v jistý okamžik zjevuje brána do jiný dimenze. Chci se nechat spolknout černou dírou a rozložit se na atomy. A pobavit se tím.


au

6. října 2016 v 14:21 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Nenávidim jak jsem utlumená. nenávidim jak vim, že jsem v depresi ale cosi mě od ní drží. Jak strašně bych chtěla bejt ve smutku. Docela bolestivé zranění mě přinutilo na dvacet vteřin vyloudit slzy. dvacet vteřin nějaký reálný reakce a pak zase nic. Tak ty vole. Pak se divme, že nemám žádnou chuť v předstírání že něco má smysl, když se z ničeho ani necejtim nasraná. Prostě jen jsem.
Zbytečnost článku velice velká. Ale napsala sem dopis.
A včera jsem sledovala Dopisy Olze.
Kdybych sem dala to co zrovna poslouchám a zabrousil by sem někdo kdo mě zná v reálu, hned by věděl že jsem to já. Takže to dělat nebudu a budu si pobrukovat něco na U a V.
takže zítra do kina nejdu? co si zase vymyslim?

Bittersweet afterglow

2. října 2016 v 11:35 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Utíkám od dnů a nevim jestli vůbec něco vidím. Je tady spoustu nejasností v jasnosti. Síla, která tu byla vždycky je snadná k úsměvu. Nečekáné útěky ve správný okamžik, které mi vysloužily novinkovitosti k zasmání mého já o pár hodin, dnů, měsíců později. Zase je tu noční podzimní vzduch, ten co fouká trhamce pocitů se vzpomínkama, který mi už ani nepatří, nebaví a vlastně jsou velký nic. Podzim. Konečně.
20% absolutně nezkrotných. Nadoživotí. Ty víš.

Mám napsat zprávu, kterou jsem chtěla možná ještě před měsícem napsat a až když to mám udělat pod prosbou, zjišťuju že nechci. Že je mi to jedno. Ježiš, já jsem fakt dramatická. A proto se stěhuju do rozpadlého zámku kde se ztratím já i moje sny.
My mind is hurricane.
Jela bych výletovat a hledat barvy.


Helí helou