starej toll

2. září 2016 v 23:55 | Ziluze
Asi když jako vykročím směrem, kterým jsem nešla několik let, potřebuju se o to víc stáhnout k tomu co bylo tím stereotypem poslední roky. No a tak jsem tady a nemyslim. Vlastně ten článek mi nic nedá, protože nepíšu to co chci a nevím co psát chci. A chci spát a nechci, protože to znamená ráno. A chci vyletět a zároven se zavřít do skříně plné tajemství a tam být. Být.
Chci jet tmou, strašne rychle autem a vědět že narazím. Bolestně, vidět svojí vlastní smrt, usmívat se s posledním šíleně těžkým výdechem. Fyzicky se propojit s psychikou. Prožít to jediné opravdické.
Nechat planetu, galaxii, vesmír odpočinout si od další zbytečný lidský bytosti.
ty vole, dávám sem další 30stm! Ale je to zase jenom kvůli tamtomu...tomu co mě drží při životě a dovedlo mě to k týhle písničce. Takže díky. The secret is ooooout! Řeknu jediné- číslo 27.



Toll
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.