Září 2016

Silence is not a scary sound

23. září 2016 v 22:25 | Ziluze |  Hlava v hlavě
všechno . divný. jsem nějaká plná emocí. Pořád se dojímám (i nad lidma!), nebo jsem k smrti nasraná, nebo se mi chce brečet zoufalstvím, nebo bejt strašně zlá, nebo strašně hodná a nebo už vážně utéct. Ještěže mi ta třicítka úplně neklepe na rameno.
Hlavní je, že rekonstrukce začíná. Grejt. Nechávám se táhnout. Ani nemám euforii z dubnového Tollu.Achjo! Můj deník dneska odnesl šílenou změť slov. Změť - nevim proč to slovo mám tak ráda. Je to stejný jako se slovem Ganz v němčině.
A mam prosbu lidi. Uvědomte si že tohle je JENOM život a všechno okolo jsou JENOM lidi. tak se uklidnete, o NIC nejde. Je to JENOM realita, kterou všichni tvoříme a ve skutečnosti realitou NENÍ. Tak ahoj.

píšou tam most beautiful music ever, ale jo, tak je to hezký. A tak si to sem dáme pro ten klidný spánek, protože jinak někomu pošlu dopis s tím, že ho možná brzo zabiju. Jen tak, třeba náhodnýmu chudákovi. Ale proč bych to dělala? Neudělala. Dobrou

dva a půl tisíce. Dva a půl tisíce, hahahaha. Je libo variantička za pět a půl? hahahaha. Stejně vás miluju, debilové.

Dreams

17. září 2016 v 15:38 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Tak jo.
Stěhuju se na místo kam nechci a možná se ztratím ve ztracenu, ale víte co? ONI přijedou skoro na moje narozeniny. Ve stejný den jako deset let zpět. To je hezké!
Včera pršelo, šla jsem s uspokojeným úsměvem, nechávala smejvat tunu ochranné masky z mýho ksichtu a vlasy dostaly pod tíhou deště svůj přirozený tvar. Praha přede mnou na dlani. Ve vzduchu vůně cigarer, zelených. Sbohem můj domove.
Už se můžu připravit, že mě podzim obejme a budu ve svém? stále je vedro, i když je zataženo.
V úterý zase tam, jako každý týden. Má to smysl? Satan může ven, když to jiní nevidí.Jen já se strašně směju. Sedím na koženém křesle, které je falešné a pak sleduju jehlu pod kůží a čekám v mysli na autobus.

Nickovi umřelo jedno z dvojčat. Dvojčata. Sranda s LSD v patnácti. Let byl příjemný.

Es ist vorbei

4. září 2016 v 18:36 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Miluju němčinu, miluju!! Prostě MILUJU, oukej?
Takže pani Ziluze, až si zase budete příště číst vaší oblíbenou pohádku a dojdete k části se zpěvem panenky, víte že si můžete pustit německou verzi a nechat se vaporizovat.




dream machine

3. září 2016 v 22:53 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Přejedu pohledem po tý kolonce Téma týdne a čtu "Ztraceni v rozkroku". Na malou chvilku mě to zaujalo, pak pohoršilo a pak jsem to přečetla znova. Už s tim pokrokem. Něco vám řeknu. Pokrok je jen ten, že se snad lidstvo blíží k zániku, protože jsme vážně zbytečný bytosti.
Nicméně jsem zapomněla co jsem si sem chtěla zaznamenat. Tak nic no.
Je divný jít po Praze v pyžamu? Já mam totiž meltdown, jako za starých dobrých časů a nehodlam se pro venčení psa oblíkat. Žiju totiž v bublině, že už je jako ten podzim a venku je chladno. No neni a to mě dost děsí. Kurva.
Blížím se do finále se svým ročním projektem. Fakt bude mít konec. Hm.

dejte mi kopr

starej toll

2. září 2016 v 23:55 | Ziluze
Asi když jako vykročím směrem, kterým jsem nešla několik let, potřebuju se o to víc stáhnout k tomu co bylo tím stereotypem poslední roky. No a tak jsem tady a nemyslim. Vlastně ten článek mi nic nedá, protože nepíšu to co chci a nevím co psát chci. A chci spát a nechci, protože to znamená ráno. A chci vyletět a zároven se zavřít do skříně plné tajemství a tam být. Být.
Chci jet tmou, strašne rychle autem a vědět že narazím. Bolestně, vidět svojí vlastní smrt, usmívat se s posledním šíleně těžkým výdechem. Fyzicky se propojit s psychikou. Prožít to jediné opravdické.
Nechat planetu, galaxii, vesmír odpočinout si od další zbytečný lidský bytosti.
ty vole, dávám sem další 30stm! Ale je to zase jenom kvůli tamtomu...tomu co mě drží při životě a dovedlo mě to k týhle písničce. Takže díky. The secret is ooooout! Řeknu jediné- číslo 27.



Toll