Duben 2016

Grejt dej

21. dubna 2016 v 12:46 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Ten blahoslavný dnešek.
Seděla jsem naproti Culkinovi, děsivý. Téměř jsem usnula na mokré sedačce s duplikátem Topola na scéně.


Disco//very čau

17. dubna 2016 v 19:03 | Ziluze |  Hlava v hlavě

Jsem tak šíleně nešťastná, až mám dobrou náladu. A černovlasý zázrak byl kdysi tak krásný a nedotčený, teď ho klátí chlapi. Bože ne.
Dva střety v jednom týdnu, mám děs v očích!

Modrošedo

13. dubna 2016 v 16:55 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Abych se podívala na nějaký film, musí se sejít několik faktorů. Nikdy se nedívám na filmy a to ani na ty, který chci vážně strašně vidět. A tak se stalo, že dnes přišel čas si konečně pustit Tmavomodrý svět. Konečně. Balíček kapesníků v krabičce.
Za mě nejlepší český film. Takže si sem jdu dát zase písničku, protože jsem poslední dny totálně nestálá a mám ponorku z lídí co (ne)vídám.

Karmický trik

8. dubna 2016 v 13:05 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Počasí jako každý rok v tento den.
Je to krásný. Nesvítí slunce. To je moje. Krásné pozitivum dneška. Mám v sobě už dvě piva.
Nejsem schopná si dojít o dvě ulice dál pro zásilku. Prostě nemůžu. Takže budu toužit dál, protože nejsem schopna!
Příští týden se uvidím téměř po roce se svým bratrem, který ani neni můj bratr. Pujdeme na oběd a já pocítím konečně upřímné objetí a zájem. Možná se mu schovám do mikiny.
A pak budu zase utíkat bez zastavení.
Měla bych začít běhat reálně. Mám neuvěřitelně velký zadek proti předešlým životům. Ale kdybych šla běhat, venku jsou lidi. Každej den mám budík na pět ráno, co kdybych náhodou běhat šla.

Je vůbec možný, aby si někdo přišel tak strašně zbytečně? Aby zbytečný byl?
Mám pocit, že už ztrácím i poslední smysl. Který neznám.
Zatoulaná v nekonečnu. V bolesti samoty.
Snažím se být M. při ruce. Říkat věci co chce slyšet, věci co bych chtěla slyšet já.
Furt si na něco stěžuje a já to vsakuju jako houba.
Bylo by mi líp, kdybych byla úplně sama. Stahuje mě. Jako všichni před tím. Ale jinak. Ach jo, asi je to mnou.
Zajímá někoho (jako opravdu), že jsem několik let na dně... a že je to celé divadlo, že jsem vlastně nad věcí a v pohodě. Je to strašně vysilující. Ale vlastně...všichni jsme zahledění do sebe.
I can't take it anymore.
Měla jsem kdysi mezníky života- že až mi bude čtrnáct, všechno se změní, mezník se posunul na jednadvacet-kdy se mělo vážně už něco změnit a nebo jsem se plánovala zabít. Přesluhuju oficiálně dva roky. Nejsem schopná ani změny ani toho druhýho. A při tom se stalo oboje. Změnilo se všechno a já jsem mrtvá uvnitř.
Co bude za rok? Budu psát stejně zahořkle stejné věty? Definitivně uvěřím nicotě? Spolkne mě, rozkouše a rozloží žaludečníma šťavama? A bude to vůbec ještě bolet? Nebo budu ochrnutá na duši? Mám ještě duši? Dýchám? Není tohle posmrtný život a já jsem v pekle a tančím mezi plameny? - ty křesťanský přirovnání jsou vždycky tak hloupý.
Bolí to? Nebo jen uvažuju, že to bolí?
Modrovlas.


Plošná změna

4. dubna 2016 v 16:13 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Kéžbych na světě žila sama. Kéžbych nežila.
Pálí mě tváře. Asi alergie. Na život. Mamamamama.
Za dva tejdny a dva dny, má Hitler narozeniny.
A začíná bejt vedro a můj život končí zcela.Takže podzim nastane zase až v lednu a v únoru skončí zima. To teda nemám ráda. Chci se zítra projít, ale bude 24 stupnů. Jsem ve smrti.
Koupila jsem si brejle, pujdu si je vyzvednout do květinářství. Dost je miluju. Nevypadám v nich jako idiot, což je s tvarem mýho obličeje zázrak. Zkoušela jsem si je u sestry při zalívání kytek. Asi květinový osud. Těšme se na zeleno.