Rubínová

18. února 2016 v 13:19 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Dvacet minut hypnotizuju okno. Stále se samo nezavřelo. Je mi zima. Hořim. Hořim?
Mám něco jako kocovinu, nebo jen prožívám nesmírně zhoupnou deziluzi, která mě opíjí?
Moudrost přichází se zimou. Škoda, že přichází jaro.
Nechápu, ne, nechápu...zbytečný zlo na koloušcích. How do you like me now?
Těch dvacet minut na kovový lavičce v mlze a samotě (až na stíny lidí chvátajících do práce), takhle nad ránem, mě emočně vysálo.
Tak je to tady. Už nikdy neopustim čtyři zdi. I kdybych chtěla.

Neumim hrát na kytaru.
Vážně musim chodit do práce...až do důchodu, kterej mít nebudu?
howling.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *Weird_Ufo* *Weird_Ufo* | E-mail | Web | 28. února 2016 v 16:31 | Reagovat

Tak tuhle písničku už doposlouchám. Je úžasná. Ale lehce depresivní.
Umím hrát na kytaru.
Doufám, že zjistím, že jsem princezna z jiného vesmíru a v životě pracovat nebudu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.