Únor 2016

ahoj H

21. února 2016 v 16:19 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Nezadržitelné záchvaty smíchu z toho škodolibého osudu, karmy, náhody, whatever...jsem nesmírně pobavená.Nesmírně. A vlastně nevim jestli se směju jako pozorovatel svého já, nebo vážně něco reálného cítím. Prostě se jen směju. A protože vy nevíte proč, tak já vám to neprozradím. Chci dát jen obrázek a písničku. A smát se.








... po letech a v nejhorším vzezření...
...hnusnější slovo než pohodičky, fakt neni...
...radši sežeru půlku odpornýho koláče...
...tadááá....

Rubínová

18. února 2016 v 13:19 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Dvacet minut hypnotizuju okno. Stále se samo nezavřelo. Je mi zima. Hořim. Hořim?
Mám něco jako kocovinu, nebo jen prožívám nesmírně zhoupnou deziluzi, která mě opíjí?
Moudrost přichází se zimou. Škoda, že přichází jaro.
Nechápu, ne, nechápu...zbytečný zlo na koloušcích. How do you like me now?
Těch dvacet minut na kovový lavičce v mlze a samotě (až na stíny lidí chvátajících do práce), takhle nad ránem, mě emočně vysálo.
Tak je to tady. Už nikdy neopustim čtyři zdi. I kdybych chtěla.

Neumim hrát na kytaru.
Vážně musim chodit do práce...až do důchodu, kterej mít nebudu?
howling.