Objection!

2. ledna 2016 v 19:51 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Přijdu si jak ztracený básník, bloudící, toužící být objeven až po smrti.
Počkat na smrt a dostat se konečně ke svému.
Jak nesmírně uboze to opět zní.
Nevím co se stalo, ale během několika hodin před přelomem roku (klišé), mi zase mozek nějak zvláštně prozřel a odehnal jakousi mlhu. Takový shození jedné z opon. Stáhnutí tužeb.
Přeju si... a zároveň vím, že není co si přát. Jsem napsaná jinak. Nemohu požadovat normální věci. Jsem iluzí bez iluzí. Poklad v kruzích dimenzí. Pozemské věci zakázány. Mluvím jak nějaká esoterička, je mi špatně.
Jak se ztotožňuje? Je návod?
Jako lasička se prosmýkám uličkami časů, snažím se zneviditelnit a přečkat bez povšimnutí.
Kdy se stalo, že jsem si myslela, že chci mít normální život? Vždyť vím, že to nechci. Nebudu to chtít.
Hope you will find your peace-immortal, eternal and real. I'm depressed, i donť care.

Vůbec nic je mnohem víc, než málo. Je to téměř všechno.


I donť give a fuck.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.