Sinä

20. listopadu 2015 v 14:04 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Nikdy jsem nebyla línější než poslední týdny! Moje (věřte mi, že doslova) povalečská léta dosáhly vrcholu a já se rochním v lenosti, naplňuju se jí až po okraj a vůbec nemam divnej pocit, ře tak by to bejt nemělo. Je mi tak zkaženě dobře. Blaženě! - hnusný slovo, vážně. Bohémsky.
Avšak díky tý nechutný lenosti, která se se mnou mazlila poslední měsíce, konečně jsem dospěla do bodu kdy chci něco víc. Poslední článěk byl o mém přesouvání zadku do Finska. Teď však dost možná měním již napsané dějiny a dám si předehru s rakoouskými horami. První obejmutí s útěkem, které bude snad bohatě odměněno.
Se všema pochybnostma co mám, se v hlavě přehrává povzbuzující otázka "umírat pod tíhou bídného života v Praze, nebo v zahraničí...?" odpověď je zcela jasná. Radši se strhnu do temnot v tichosti a osamocení. Emo přístup.
Avšak ne! Poslední dny mě přepadá nadšení pramenící z totálního nasrání, který mě rozesmívá. Plesk do čela, je to komický.
Seděla jsem dnes v šest ráno u Vltavy a sledovala rybáře. Pohlídla jsem napravo a usmála se na tyčící se Pražský hrad. Těším se, až to tu pro mě bude jednou jen město z kterého pocházím. Město který miluju a zároveň tak ráda opustím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.