Obarvenákonečněhlava

5. listopadu 2015 v 20:05 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Nedělá mi problém se ve chvílích slz změnit v bezcitného ďábla.
Bolest zahalím s lehkostí do pohrdání a zdánlivou nadvládu. Být zlá mi nedělá problém. Vlastně asi úplně není pravda, že bych se nenáviděla. Na citech ostatních mi už nezáleží, vždycky jen na mých. Asi se mam vážně ráda. Takže po tomhle uvědomění už přestanu se sebedestrukcí?
Ten podzimní vzduch mě tak žene ven. Strašně bych zlobila. A dala si ten calvados, kterej by krásně dopňovala cigareta plná zelena.Třeba deset.
Měla bych si jít radši zaběhat. Mezi ty zasraný lidi táhnoucí se podél náplavky. Ty idioty co čumí. Ubožáky bez něčeho jako "duše" (směju se). S deseti vysokejma školama, který jim na inteligenci nepřidaly. Jasně, neměla bych soudit. Třeba jsem idiot vlastně já.
Občas se mi zdá sen o tom, kdy mi můj mrtvej děda nadává, že jsem teď mohla být mikrobiolog, nebo chemik. A pak mu jdu vždycky pro čaj a nevim kam. Matoucí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.