Listopad 2015

Five steps to what? FUCKING AGONY

21. listopadu 2015 v 19:26 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Zkouřená jen v dece pod oknem vnímám tu nicotu ležící přímo za mnou. Je to tak hříšně báječné.
Měla jsem v úmyslu napsat poselství. Už nevím. Možná jsem jeho ztělesněním.



Sinä

20. listopadu 2015 v 14:04 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Nikdy jsem nebyla línější než poslední týdny! Moje (věřte mi, že doslova) povalečská léta dosáhly vrcholu a já se rochním v lenosti, naplňuju se jí až po okraj a vůbec nemam divnej pocit, ře tak by to bejt nemělo. Je mi tak zkaženě dobře. Blaženě! - hnusný slovo, vážně. Bohémsky.
Avšak díky tý nechutný lenosti, která se se mnou mazlila poslední měsíce, konečně jsem dospěla do bodu kdy chci něco víc. Poslední článěk byl o mém přesouvání zadku do Finska. Teď však dost možná měním již napsané dějiny a dám si předehru s rakoouskými horami. První obejmutí s útěkem, které bude snad bohatě odměněno.
Se všema pochybnostma co mám, se v hlavě přehrává povzbuzující otázka "umírat pod tíhou bídného života v Praze, nebo v zahraničí...?" odpověď je zcela jasná. Radši se strhnu do temnot v tichosti a osamocení. Emo přístup.
Avšak ne! Poslední dny mě přepadá nadšení pramenící z totálního nasrání, který mě rozesmívá. Plesk do čela, je to komický.
Seděla jsem dnes v šest ráno u Vltavy a sledovala rybáře. Pohlídla jsem napravo a usmála se na tyčící se Pražský hrad. Těším se, až to tu pro mě bude jednou jen město z kterého pocházím. Město který miluju a zároveň tak ráda opustím.

Safe from harm

15. listopadu 2015 v 0:05 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Cejtim se divně.
Nezvykle.
Donť you panic.
Nově.
The end is near.
Ale spíš s nějakym retrospektivním pocitem.
The future's just begun.
Na jaře se stěhuju do Finska?
Hello!
Možná až na samotný sever, do Laponska.
From the cradle to the grave.
Sen se stane skutečností. Ale bude to vážně sen a né noční můra?
On the dark side of the sun.
Nesmím couvnout. NESMÍM!
For us.
Takže, postavím se konečně životu čelem a oslavím třiadvacítku už po seversku? (s pravou koskenkorvou místo krve)
Your future's lone ago.
Proboha, po deseti letech tužeb vážně přesunu svůj zadek do Suomi! Proboha! YES!!!!!!!
And one day the dark side will shine.

Je mi fakt blbě.
Měla bych jít s vlkodlakem ven.

Nedívej se tam, uvidíš tmu.

10. listopadu 2015 v 15:29 | Ziluze |  Krabička od sirek
Jak moc zoufalá jsem, když už mě přitahují lidé jejichž přitažlivost jsem nikdy neviděla? Šptaný čas, ano. Opravdu.
Vyzracela bych se. Né z toho zjištění.
**



"Nutíš mě vidět hvězdy" povzdechla si a s téměř dětskou důvěřivostí se zasmála.
"Přiměj mě je vidět taky" další hlas se nesl na hranici neklidného šepotu.
"Nemohu" zaklonila hlavu stále se usmívajíc.
"Jen nechceš" tichem se nesla hořkost, kterou proťal smích. Uječený a samolibý.

Najednou se ostře zaměřila na objekt poníženosti a pohlídla do těch tonoucích madlových krás.
"Nikdy jich nebude osoba jako ty hodna"
Otočila se k rozprostírající se hvězdné temnotě.

Obarvenákonečněhlava

5. listopadu 2015 v 20:05 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Nedělá mi problém se ve chvílích slz změnit v bezcitného ďábla.
Bolest zahalím s lehkostí do pohrdání a zdánlivou nadvládu. Být zlá mi nedělá problém. Vlastně asi úplně není pravda, že bych se nenáviděla. Na citech ostatních mi už nezáleží, vždycky jen na mých. Asi se mam vážně ráda. Takže po tomhle uvědomění už přestanu se sebedestrukcí?
Ten podzimní vzduch mě tak žene ven. Strašně bych zlobila. A dala si ten calvados, kterej by krásně dopňovala cigareta plná zelena.Třeba deset.
Měla bych si jít radši zaběhat. Mezi ty zasraný lidi táhnoucí se podél náplavky. Ty idioty co čumí. Ubožáky bez něčeho jako "duše" (směju se). S deseti vysokejma školama, který jim na inteligenci nepřidaly. Jasně, neměla bych soudit. Třeba jsem idiot vlastně já.
Občas se mi zdá sen o tom, kdy mi můj mrtvej děda nadává, že jsem teď mohla být mikrobiolog, nebo chemik. A pak mu jdu vždycky pro čaj a nevim kam. Matoucí.


Pálivý potřeby

4. listopadu 2015 v 21:45 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Už tři dny mám neukojitelnou chuť na calvados. Nikdy jsem ho neměla.
Odpoledne jsem venčila psa. Stále naivně žiju v představě, že když se na míjející lidi nedívám, nevidí ani oni mě. A zároveň vím, v jakym omylu žiju. Mdloby. Pod nosem mě zašimrala vůně marihuany. Stačil by pohled a třeba bych dostala iluzi štěstí. Pohled nikdy nezvedám.
Je tma, můžu jít venčit se vztyčenou hlavou.

"Ukradl jsem pro tebe cypřiš"
"Nechej si ho"