Trumpeta u ucha

29. října 2015 v 0:30 | Ziluze |  Hlava v hlavě
A tak si tak pluju už několik hodin ve svý hlavě a nevím. Vlastně na nic nemyslím, všechno mám vyřešené. Řítím se dozajista hlouběji, než do prdele. Může se zdát, že už měsíce (roky?) stagnuju, ale ne. Místo nějakýho zvolání "Dost bylo toho nicnedělání s životem, pojď tomu nakopat zadek!" , krčím rameny a je mi to jedno. Nebo ne, já si vlastně neustále stěžuju, ale to je celé. Jsem širokodaleko známá jako depresivní neštastnice (a to není jen slovní obrat), co je přesto tak usměvavá a hodná až je blbá. No super status. Asi. A nebo naopak se mě lidi bojí a myslí si, že jsem zlá. A jaká teda jsem? Jsou dny kdy jsem pyšná na to jak moc jsem zlá (tímto syndromem trpím odmala) a pak přijdou důkazy, že vlastně tak zlá asi nejsema a jsem dokonce hodnější než ty. Tak já už nevim. Třeba jsem jen iluze a každej si mě může poupravit, takže nevim nad čim hloubam! Já jsem přece všechno co vy si přejete! Vaše iluze, loutka, nic.
Dobrou noc

je mi absolutně odporně. asi uhniju zaživa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.