Hej, Norku!

4. června 2017 v 19:29 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Byla mi předpovězena budoucnost na kterou se celý život tvářím, že jí přesně takovou nechci. Ale pocítila jsem neznámý pocit chtěna a radosti...? Teda aspon to luštím z toho nezadržitelnýho záchvatu smíchu co mě přepadl. Trošku nervozní. tak co teda? Je to celý snad jen moje snaha ochránit sama sebe a své (ne)sny? Jak mám teda něco rozhodnout, když si očividně lžu i ve věcech o kterých jsem myslela že nelžu.
Je mi po těch řeckých taštičkích se sýrem feta špatně. Dala bych si borůvky a napatlala si je na obličej.

Já i ona jsme vážně divný. Obě signalizujeme a pak se otočíme zády a nic. Třeba se tomu jednou zasměje, vedle sebe.

si sem dám tohle, jo.
 

Borůvčí

29. května 2017 v 22:33 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Zase zjišťuju jak mi vlastně je. Asi krásně, protože proč by nebylo.

Zamilovaní to mají fakt těžký. Obejmu vás jestli je to, to co potřebujete.
písnička


Merry Meet

17. května 2017 v 23:00 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Už nemám co víc říct.

Dáme si hravou skvělost


a taky mraky pohody v nepohodě


...
jo.

měl rozpuštěný vlasy a fénoval si je.
 


Wanna fuck you all the time.

17. dubna 2017 v 23:44 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Koukám na něj a nemám slov. A teď koukám, že téma týdne je "ted mám slovo já". No já ho nemám.
Ale podezřele často se nachytám s úsměvěm a nevim proč. Dokonce tak i usínám.
Nějak ta moje totožnost naskočila na zasněnou raketu a fakt na ní sedí a letí dál a dál. A já vidím jiný věci a hrozně mě to asi těší nebo co.
Ráda jezdím vlakem a na ty lidi se usmívám! Zase ten smích. Kde se ve mně vzal? Snažím se o oční kontakt. Něco co mi dřív šlo tak dobře a lidi to hnalo do úzkých. Něco co poslední roky nedělám, protože už to neumím. Bojím se jaký odraz tam najdu. Ale už ten obraz nehledám a chci...já něco vážně chci.
A taky mám hlad a dala bych si pizzu. A odjela na ostrov až mi bude 37... Zadusí mě lanem z kokosový palmy.
Taky už vím, že na Halloween bude malá dýně mrkat očima.

dejchejte jaro.

Za týden vstoupím do pozemskýho ráje

27. března 2017 v 16:38 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Vím, já vím.
Za sedm dní.


Radost, otevírám pro tebe náruč!



TŘÍNÁCT

21. března 2017 v 14:36 | Ziluze |  Hlava v hlavě
To sem si fakt vždycky chtěla uvědomit.
Že jsem byla zamilovaná. Tehdy.
Vážně jsem schopna takových citů nebo jsem zamilovaná jen do těch chvil, když si tady plavu v tom nekonečnu?
Je mi milejší si myslet, že jsem normální člověk s touhle citovou schopností. Tak. Takže vyvracím sarkasmus první věty.


GUS

16. března 2017 v 18:05 | Ziluze |  Hlava v hlavě
abych se cejtila fakt nechutně, z nebes se mi snesly smažený žampiony na který nemam chuť ani náááladu a proto je snim.
...Oukej, tak už jsem je snědla.
Zcela (jak tohle slovo mi jednou zajistilo nádherný závěr večera a krásný ráno) dekadentně /teda myslela jsem si jak úpadkově jsem při tom vypadala s tim voválenym oblečenim, nedrdolem a sedřenejma brejlema a doufala, že tu dekadenci všichni v mym mozku vidí/ jsem si v deset ráno vytáhla lehátko na slunce, demonstrativně otevřela pivo a odpálila.
Spustil se mi můj dreamový flow. A tak sem si tak čuměla do nebe a řikala si "jo, jo...jo" a tim to skončilo.
Nakoukla jsem do Remarquovy hlavy a pak jsem se projela po dráze všeho co nechci.
Aby mě praštil telefonát s tím jak bude vypadat můj zítřejší den.
Nebude. prostě to tak nebude. Dejte mi pokoj. Možná kdybych nesnědla ty žampiony.

Téma týdne je "Den, kdy zmizelo slunce."
Kdyby zmizelo slunce, dozvíme se to za osm minut. Tak dlouho trvá než jeho aktuální paprsek dopadne k nám. Takže osm minut života bez paniky navíc. To by byl den.

Panebože, ted jsem viděla na twitteru profil nějaký holky. Nejspíš milý, chytrý a hezký. A vteřinu jsem měla takovej vztek jak má v popisku, že studuje architektutu a úplně na mě prskalo to, že veří, že její život má smysl. Proč sem jí tu vteřinu tak nenáviděla? Zahořklost je fakt hodně smutná věc.
A vlastně je mi to jedno a krčim rameny. Jo, jsem zahořklá a zakomplexovaná. No a co? aspon sem tam něco reálnýho, lidskýho!, cejtim.

Můžu přiskočit do vaší rakety?


Munchkin

15. března 2017 v 12:16 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Nikdy, ale vážně nikdy si nic nepřejte. Ono se to totiž stane. Teda nevim jestli to funguje tak i v pozitivní verzi, to bych to přání pak doporučovala, ale ty vole... Kvůli jedinýmu dnu v roce, možná v životě, jsem si přala čtrnáct strašnejch dní jen aby to bylo bezchybný a na euforickým vrcholu. Sotva se tahle prosba v mý hlavě rozležela, přísahám, že do hodiny se začalo všechno ubírat naprosto šíleným směrem a mam jeden děsivej den za druhym. Až to otřásá mým cynickým nitrem. To přání ruším, ale za ty poslední dny bych si zasloužila lavinu odměn! Džííízis. Až si tohle budu číst za měsíc, dva nebo půl roku, prosim ať si řeknu že mi to bylo hvězdně vynahrazeno!
Jinak co bych tak řekla. Blíží se zkurvený léto, takže moje sranda úlevy si to naplánovaly časově tak skvěle, že zase budu používat mejkap ne jen na ksicht až bude tisíc stupňů a budu oděna letně. LETNĚ. Musí zima tak rychle utíkat a léto bejt nekonečný?
A teď jsem se pobavila nad tím, jak tady vykukuje ten můj strašně barevně veselej zápisek a úplně mě mlátí do čela. Ale stojim si za nim! A ty to víš. Jojo. Ach jojo. Ach. Tak. NO.

When tumtutmtumtum and tumtutmt weed tumtumt car tumtutum and tumtumttum star.


a du.


I'm anxious and my fears are in control now

12. března 2017 v 21:39 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Prapodivnosti tohleto.
Mlžno a pak totální blaho a pak úplný dno, následně popření a šup zase nahoru a lupneme tam extázi a vybuchneme, omdlíme.
Jak já to jen přežiju.
Zejtra bych měla něco říct, takže neřeknu a budu se tupě usmívat a každej bude zase pokračovat v dojmu, že mi neni ještě ani dvacet a jsem vlastně hrozně vystrašená. A přitom mě tlačí neúprosný čas narozeninový, který nenese už tak milé a symbolické číslo. Ale budu mít za sebou ten blahodárný zážitek, kdy se moje kamenné srdce stane oblázkem. Rozpumpovaná krev ho semele.
Mimochodem, jestli chcete výlet do prapodivna, až oprášíte nějaký starý pocity v sobě, podívejte se na Mysterious skin. Ale vážně si musíte na tu náladu počkat.

a fakt na hovno přelejzat plot do divnozahrady a tahat bestii zpátky. S divnobytostí.

I still want your cigarette

6. března 2017 v 12:44 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Jsem se nemýlila.
Naprosto perfektní.
Pluju si na vlně blaha, protože Easy. Kristepane!!! Bych si z toho koupila růžovou mikinu s kapucou, jak rozmile se z toho cejtim. Nebo bych se válela v cukrový vatě a vyfukovala dým a hrozně se smála. A zapila to malinovkou. Hrozně sladkou.
Neskutečně krásný. A z nebe by padaly bonbony. Jo.
Nevim proč si každej myslí, že jsem nešťastná a pod pokličkou temnoty. Vždyt já se raduju každej den a mam chuť jít tančit mezi víly do lesa, nebo kde to žijou(ale musej mít na hlavě věnec z šeřiku). Já fakt nemůžu za to, že nejsou hodni toho, abych to štěstí sdílela nebo aby ho chápali. Pffffff.
Včera jsem stála ve tmě, oděna do ultra starýho županu, kterej mě doprovázel na všech těch cetách a bylo mi tak jako vždycky před tím. A taky jsem doufala, že se vytvoří nějaká podobná emoční schránka jako před jedenácti lety.
Asi se stává.



what if i would love you till the end?

1. března 2017 v 18:40 | Ziluze |  Hlava v hlavě
DOPRDELEDOPRDELEDOPRDELE
WHAT THE FUCKIN FUCK???!!!!!!!!!

NAJEDNOU SE DĚJE VŠECHNO. NEBO NIC, ALE MNĚ TO PŘIJDE JAKO VŠECHNO.
Dnešek už je vrchol a já se jen nervozně směju. A to si sem plánuju několik dní napsat pohodovej článek s hromadou hudby abych věděla jak dny utíkaj (33 do hajzlu) a pak ráno člověka probudí řinčení mobilu a od tý doby fakt nevim. TY VOLE. COŽE?!!

a potkala jsem před tejdnem Romana. To jen abych věděla do jakýho období tohle zařadit.Hm, tohle.

veškerý moudra mi vyletěly z hlavy a nezajímaj mě, protože pátek je pozejtří a duben je za měsíc. No a...jo. No.Čau. Jdu si otevřít pivo.
Jo a lidi, nechoďte mi sem. Nechte mi MŮJ prostor na tomhle světe. Díky.

Pani, já Vás mam ráda.

a jasný znamení, že přichází jaro. je chci.


miluju jak ta písnička začne hned.

V luftu s růžovou mikinou aaaaa

16. února 2017 v 13:10 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Pohoda v zádech, který mě bolí.
44...!!!!

Uvidím Dee.


do prdele!!!!!
IS HE EVEN REAL?

Horko pod prsy

12. února 2017 v 21:06 | Ziluze |  Hlava v hlavě
I'm looking for something new
I don´t know what i'm looking for...

Tak málo povídání pro sebe tady mám, ale nemůžu se tim plně zabejvat. S tim vedle sebe. Nemůžu dejchat, potřebuju nasát kyslík. Někdy mám pocit, že jestli se dodechnu, okamžitě zemřu. Což by nebyl problém, kdybych po sobě nejdřív nechtěla zahladit stopy. Můj spirit by se tady určitě zaseknul a zděšeně přihlížel tomu, jak se někdo probírá tím málem co po mně zůstal, ale ukázal by jim mě. Taky pro jednou. Perfektní utrpení po smrti.
Mým cílem je: Nikdy nebydlet v baráku co vypadá jako vězení a nebo je vězením.
Děs.
Díky tomu, že mám pro každou pseudoemoci stejnej výraz, nemam ještě vrásky. Jen pod očima se mi najednou vyvrhly dvě rýhy. Fuj. Asi moc čumim dolu, měla bych změnit úhel. Třeba směrem nahoru a vypne se to.
Ty kouříš kafe a já piju cigára.


47

Červená za předním sklem

3. února 2017 v 17:43 | Ziluze |  Hlava v hlavě
Započínám experiment. Beru tabletu za tabletou a hledám nějaký dimenziální úlev/ty a nebo průlom emocí. Jakože pilulka na pilulku. Včera mi to zase došlo. Na hodinu jsem byla v tomhle světě. Bylo to fakt otravný a nevěděla jsem co s tim ztracením dělat. Protože tady chodit fakt neumim. Ale zase je někdy otravný, když se chcete spojit se svojí schránkou a podívat se na zoubek tomu blyštícímu se sněhu. Nejde to, zase odletím sotva si uvědomím že svět je.
NESNÁŠÍM NESNÁŠÍM NESNÁŠÍM tenhle stav všeho. Nalhávam tak dlouho sama sobě, že vlastně to dno je to co chci, ale jo narovinu ted řikám, že jsem kurva nasraná z toho co je mým životem a jak úplně v pohodě si NEKRÁČÍM dál. a když se ted rozhlídnu po svym okolí, fakt mě zasáhne nešťastná emoce. Ne plná, protože jsem plytkost sama, ale je to tam.
Jdu zkusit přihodit další pilulku. Ale těžko budu nenápadná, když je to všude. Všechno je všude a já jsem ten prach co se tváří mírumilovně, ale nejradši by se vzedmul v kurva velkej uragán a nechal by se unést na druhej konec planety, kde by se rozletěl. Kurvadrát.
Je mi horko, ale nemám se kde převlíknout.
ŠEREDNO.
Divný jsou ty starý léta, který kdysi byly a já tam podle mě nebyla. Ale je tam matná šmouha mě.
Dám si další dávku a spálím to cigaretou. Kéžby byla dozelena. Ale když se odporoučíte z města na buranov, prostě nevíte nic. Stanu se tedy bylinkářem v rozpadlém světě s těma lidma za zadkem.


63 nocí počkám

31. ledna 2017 v 19:50 | ziluze |  Hlava v hlavě
Dva mesice nebyly.
Mezi poslednim clankem a timto okamzike podle me nebylo nic, mozna to byl sen a nebo uplynul galaktický rok. Takze si sem chci vzkazat, ze je to vsechno divny. Pred mesicem jsem sla spolecne s 815kou na eutanasii a koukala na ni jako nekdo kdo zustane. Honilo me to ve snech a myslenky v my have nebyly.
Nechala jsem se zavrit s kanarkem do klece a pochopila ji. Taky jsem psala smsky, ktery jsem neodeslala. Kdyby jo, mozna bych si zlomila nohu.
V tichosti jsem poslala do prdele. A dozvedela se, ze je tu Elyse. Dva mesice totalni ahoj nikomu. Takze jsem se rozloucila s hlubinou, abych vstoupila do nekonečných vod ohranicenych mrizema.
Dokonale nevim.

Kam dál